Cradle of Filth - Nymphetamine
V tvorbě kapely došlo od minula k určitým posunům, což lze částečně odůvodnit příchodem druhého kytaristy Jamese, nicméně příčiny jsou zjevně hlubší. James sám se ke kapele připojil už v rámci výpomoci na slovutný Ozzfest 2003, zjevně se osvědčil, takže jej Dani Filth přijal do své už tak dost prohnilé party oficiálně. Zajímavostí je, že stejnou cestou se ke Cradle of Filth dostal o rok dříve také nynější baskytarista Dave Pybus. Další novinkou je skutečnost, že skupina opustila vydavatelský kolos Sony Music a zakotvila u Roadrunner Records. Otázkou je, zda příčinou bylo samotné vydavatelství Sony Music či muzikanti odešli sami od sebe. Pravdou je, že Cradle of Filth byli vskutku netypický vývozní artikl s nálepkou Sony.
Minulé album Damnation and A Day bylo pro mnoho fanoušků kapely určitým zklamáním. Neřekl bych, že to bylo méně kvalitní prací na albu nebo nedostatkem nápadů. Spíše to bylo zapříčiněno přílišným nabobtnáním orchestrálních pasáží a složitostí většiny skladeb. Jako největší důvod ale shledávám absenci nějakého výrazného hitu, který by člověku zůstal v hlavě. Recenzi na toto album naleznete v odkazu na konci tohoto článku, takže pokud se o něm chcete dozvědět něco více, odkazuji vás tam. Jen podotknu, že od minula bych z hodnocení alba slevil tak na 7,5/10 – holt, časy a lidé se mění. Novinkové album Nymphetamine představuje poněkud jiný šálek kávy než „Krejdlíci“ přinesli na pozlaceném tácu před rokem a půl. Jistě, spousta věcí zůstala při starém. Je to především nezaměnitelný hlasový projev zlého skřítka Daniho Filtha, který vydává osvědčený jekot, do mozku se zařezávající vřískot a temný hrdelní growling. Vynikající orchestrální meziskladby jdou opět na vrub talentovaného klávesáka Martina Powella. V čem se Cradle of Filth změnili, je větší příklon k zjednodušení skladeb, čehož bylo podle mého názoru po minulém albu třeba. Mezi orchestrálním oparem se skrývají jak punkem nasáklé agresivní rychlovky, tak jasně hitové skladby s nádhernými melodiemi, které v posluchačově hlavě vrtají hloub a hloub, ale i doomovější balady. Celý materiál se tak vyprofiloval a je snadnější se v něm zorientovat, skupina tak tímto albem získala jasnou tvář. Pojďme se ale podívat některým zvláště zajímavým skladbám na zoubek blížeji. Tonight is the night
The empowering wind that draws breath from despise
Roars neath my wings as I soar with the end in sight Po intru Satyriasis začíná kapela pěkně zostra rychlou Gilded Cunt, která snad ještě nedává znát, co nás čeká v následujících minutách. Pravým klenotem je už následující Nemesis s nádherně pochmurnými melodiemi a opravdovou silou, která prozrazuje skutečnou invenci kytaristy Paula Allendera. Návrat ke klasickým „krejdlovkám“ signalizuje skladba Gabrielle, zato hitovější a něžnější (ale zdaleka ne měkčí!) tvář skupiny ukazuje střednětempá až pomalejší Absinthe with Faust.
V této fázi alba Cradle of Filth velmi příjemně překvapují. Opravdové úžas ale přichází až s jasnou jedničkou celého alba, stejnojmennou skladbou Nymphetamine, kde se muzikanti blýskli způsobem v jejich kariéře dosud nevídaným. Ženský vokál nepropůjčil skladbě nikdo jiný než skutečně andělská Liv Kristine (Leave´s Eyes, exTheatre of Tragedy) a výsledek je omračující. Morbidně dojímavý lovesongový text Daniho Filtha, kontrast jeho skřehotání a čistého vokálu Liv Kristine, nádherně jemné kytary a slušivé klávesové pasáže dělají z poslechu této skladby nevšední zážitek. K této písni byl natočen také esteticky působivý videoklip, kde kupodivu nestříká žádná krev a nikdo neumírá. Doporučuji i všem nefanouškům kapely. A lover hung on Her deathrow
I was hooked on Her disease
Highly strung like Cupid´s bow
Whose arrows hungered meat Po orchestrální pasáží kapela opět řádně zrychluje v pohansky zabarvené skladbě Medusa and Hemlock a nepolevuje ani v příjemně našlapané Coffin Fodder, kde dobře zapamatovatelný kytarový dvojhlas doprovází démona, jenž povstal a bude plnit rakve mrtvými. English Fire může být Daniho baladou o kořenech rodné hroudy, jinak píseň s celkem jednoduchým motivem a až baladickým nádechem. Řízným rifem uvedený Filthy Little Secret nabízí hned několik zajímavých momentů, které jsou typické pro celé album – rockovější uvolněnost a tak trochu návrat k heavy metalovým kořenům. Příjemný kousek. Na dalším kousku Swansong for a Raven se jako vypravěč představuje fanouškům Cradle of Filth jistě známý herec Doug Bradley, který s kapelou spolupracoval především na albu Midian. Kvalitní píseň s mnoha melodiemi, rychlými i pomalejšími pasážemi, prostě vším, co jsme měli u klasických skladeb téhle kapely rádi. Navíc je to jeden z jasných vrcholů alba. A už valíme ke konci. Poslední Mother of Abominations sice rychlostí nepolevuje, ale melodiemi jakoby ztrácí sílu. Je to však alespoň poslední rozloučení Matky všech neřestí a celé skupiny, která by se mohla klidně nazvat jejími dětmi. Mother of abominations
Our Lady Overkill
Smothering the congregation
Licks the royal milk Závěrečné hodnocení? Jednoznačně kladné. Po opuštění složitých orchestrálních aranží se kapela přiklonila ke kytarovějšímu projevu, který jí sluší, protože dokáží složit opravdu vynikající melodie. Klávesy přesto zůstávají výraznou složkou jejich hudby. Noví Cradle of Filth nenudí, nesklouzávají příliš ke stereotypům a skládají svěží písně. Dani Filth už netrhá uši jako dříve, ale svému stylu zůstal věrný a momentální sestava Cradle of Filth má řádně našlápnuto. Složení:
Dani Filth – zpěv
Paul Allender – kytara
James McIlroy – kytara
Dave Pybus – baskytara
Martin Powell – klávesy
Adrian Erlandsson – bubny Album: Cradle of Filth – Nymphetamine
Hodnocení: 9/10
Seznam skladeb: Satyriasis, Gilded Cunt, Nemesis, Gabrielle, Absinthe with Faust, Nymphetamine (Overdose), Painting Flowers White Never Suited My Palette, Medusa and Hemlock, Coffin Fodder, English Fire, Filthy Little Secret, Swansong for a Raven, Mother of Abominations http://www.cradleoffilth.com/cof/index.php
http://cof.wz.cz/
Související příspěvky:
Cradle of Filth je super skupina.Hošani o tom asi neví,ale zachránili mi život!
2gassik: Což o to, ono špatné zdaleka není, ale vracím se k němu podstatně méně než k ostatním deskám, což už samo o sobě něčemu napovídá.
Proč já pořád obhajuji Damnation.... ono ta složitost, která zde byla zmíněna, či orchestrální pompéznost není ke škodě.
Jen poznámka k recenzi. COF odešli od Sony k Roadrunner sami z důvodu nespokojenosti s propagací jejich desek.
"...BLACK IS MY HEART, I'M NEMESIS..." Jojo, s touto recenzí i souhlasím. Hold CRADLE OF FILTH na jednu stranu nic nového už nevymyslí, ale i tak jsou zase trochu jinde. Dani zpívá možná více srozumitelněji. Je to úderná a modernější deska. Dost se mi líbí. Své dělá i ubrání klávesových linek a dodání živého orchestru. NYMPHETAMINE FIX je nejlepší skladba alba. Ale i tak zůstává number one deska CRUELTY AND THE BEAST (či MIDIAN)! :o) ...teď ovšem čekám na novou desku skupiny KREATOR - ENEMY OF GOD!:o))