Palantir
oddělovač

Rady začínajícím autorům

Literatura | 16. 02. 2008 07:51:10 | autor: Harv

aneb Jak poznám, jestli je moje povídka dost dobrá pro soutěž?
Porotci soutěže Vidoucí pro vás připravili článek o tom, jak uspět v literární soutěži.

V tomto článku bych chtěla poskytnout několik rad autorům, kteří si nevědí rady s literárními soutěžemi, jsou na tomto poli nováčky nebo se jejich povídky pravidelně neumisťují v čele pořadí. Snad jim některé moje postřehy pomohou.

Literární soutěže vesměs trpí rozšířeným názorem, že jsou tu jen proto, aby do nich grafomani posílali štosy svých výtvorů, které jim dlouhá léta leží v šuplíku, nebo aby se tam nováčci naučili psát. Tak by to ale být nemělo. Téměř ve všech literárních soutěžích (Vidoucí je čestnou výjimkou) se autoři nedozví, co se porotcům na jejich díle nelíbilo a co mají zlepšit. Od toho jsou tu literární workshopy (které si mimo jiné každý rok stěžují na nedostatek , jimž by mohly pomáhat – zkuste renomovaný SF&F workshop na http://workshop.scifi.cz/). Literární soutěže by měly z mnoha děl vybírat ta nejlepší, aniž by se při tom ale musely probírat hromadami povídek, o jejichž kvalitě nejsou přesvědčeni ani sami autoři.

Jak se tedy k takové soutěži postavit? Zde je několik doporučení.

Uvědomte si, že účastí v soutěži se veřejně prezentujete. I když je soutěž anonymní, po vyhlášení se jména vždycky odtajní a nemyslete si, že porotce nezajímá, kdo „tohle“ napsal. A je možné, že si uděláte špatné jméno na dlouhou dobu. A nebo také dobré jméno. Vaše povídka je vaší vizitkou.

Zároveň bych zde chtěla dementovat námitky některých účastníků, že šanci mají jen zavedení autoři a nováčci žádnou. Není to pravda. Díky anonymitě soutěže porotci nikdy při hodnocení neví, kdo kterou povídku napsal (pokud to tam chytrák autor přes výslovné upozornění v propozicích nenapíše) a hodnotí tedy zcela podle kvality. Ovšem, zavedení autoři mají často kvalitnější povídky než nováčci, protože mají letité zkušenosti a nezřídka sami prošli literárními workshopy. Nicméně není výjimkou, že se vítězem soutěže stane člověk zcela neznámý.

Přistupme k základní otázce – jak tedy poznám, zda je moje povídka dost dobrá? Pokud se nechcete nebo nemůžete zúčastnit workshopu, udělejte si jej se svými přáteli. Dejte povídku přečíst sečtělým lidem, jejichž úsudku si vážíte a kteří vám nebudou jen zbytečně pochlebovat, a požádejte je o konstruktivní kritiku – to znamená říci nejen, co se jim tam nelíbí, ale také jak to zlepšit. Podstatné je zde slovo „sečtělý“ – nevyhovují-li téhle definici vaši přátelé, obraťte se na někoho s většími literárními zkušenostmi. Nezahazujte žádnou – byť sebemenší – kritiku a neodmítejte ji mávnutím ruky. Je velice pravděpodobné, že i ta nejmenší drobnost bude někomu z porotců vadit a vaše povídka tak přijde o cenné body. Pokud se povídka nebude příliš líbit soukromým kritikům, pak je téměř jisté, že se nebude příliš líbit ani porotcům soutěže, kteří jsou v hodnocení ještě mnohem nemilosrdnější než vaši přátelé či známí. Řešením je povídku zahodit a napsat novou, nebo ji vylepšovat tak dlouho, dokud s ní nebude spokojen i ten nejkritičtější z vašeho publika.

Přepisování je naprosto nezbytným krokem. Žádná povídka není tak dobrá, aby se nedala ještě zlepšit. Proto nikdy neposílejte do soutěže povídku, kterou po vás nikdo nečetl – tím méně pak povídku, kterou jste si po sobě nepřečetli sami. (Divili byste se, kolik takových povídek do soutěží chodí...) Po napsání povídky je dobré si nechat pauzu a pak teprve přikročit ke kritickému přezkoumání. Čím delší pauza, tím lepší, minimum je několik týdnů. Jinak bude mít člověk stále tendenci číst to, co si myslí, že napsal, a nikoliv to, co opravdu napsal. Uvidíte, že i sami ve svém díle budete schopni najít chyby a ještě ho vylepšit. A opět – čím víckrát ji budete přepisovat, tím lépe. Pohlížejte na své dílo jako na diamant, který je třeba vybrousit k dokonalosti, a nespokojte se s polotovarem.

Pokud jste člověkem od přírody netknutým pravopisem češtiny, pak si najděte někoho, kdo vám pomůže. Není nic horšího než povídka s pravopisnými chybami. Vypovídá to o autorovi hodně a nesmírně snižuje kvalitu povídky. I kdybyste byli druhý Bradbury, ale měli text přeplněný pravopisnými chybami a překlepy, porotci se na vás budou dívat skrz prsty. Protože zařídit si v dnešní době pravopisnou správnost textu není žádný problém. Řekněme polovinu chyb vám opraví Word a jeho kontrola pravopisu. A co nevychytá Word, můžou vychytat vaši přátelé, rodiče, učitelé češtiny, apod. Nepodceňujte to.

Také nepodceňujte propozice soutěží. Všechny mají stránkový limit a jeho nedodržení vás připraví o účast. Stejně tak pokud má soutěž požadavky obsahové. Do loňského Vidoucího došlo velké množství povídek, které byly kratší nebo delší než povolený stránkový limit, nebo nejevily prvky fantastiky. Všechny byly k lítosti porotců vyřazeny a snaha jejich autorů tak přišla naprosto vniveč. A přitom třeba stačí povídku jen trochu seškrtat.

Další zrůdná věc, kterou můžete své povídce provést, je rozdělení na několik částí. Pamatujte – ať je povídka jako celek sebelepší, rozdělením jí vždycky ublížíte, protože porotci čtou a hodnotí každý kousek zvlášť. Vaší povídce pak nebude sloužit ke cti, že nemá začátek nebo konec, v horším případě obojí.

Dejte si také záležet na formátování vašeho díla. Posílat obrázky je holý nesmysl, protože k porotcům se povídka stejně dostane bez nich. Stejně tak používat podivná písma, která nikdo jiný na svém počítači nemá – budou Wordem automaticky převedena do nějakého „normálnějšího“. Nejlépe působí povídka, která je psaná patkovým písmem (ideálně Times New Roman – i když to záleží na subjektivních estetických preferencích), s rozumným řádkováním (tj. nikoliv pár řádek na stránce s obrovskými mezerami nebo naopak řádky namačkané na sebe) a v rozumné velikosti (tj. 12, nikoliv 20, ale ani 8). Dejte si také pozor na přebytečné mezery, chaotické zarovnávání odstavců a podobně. Text by měl vypadat upraveně.

Posledním bodem, ke kterému se chci dostat, je srovnávání. Z nikoho se nestal skvělý spisovatel ze dne na den. Přesto byste ale ke spisovatelským velikánům měli vzhlížet jako ke svým vzorům, od kterých je třeba se učit, a ne jako k nedosažitelným výšinám. Přečtěte si svoji povídku. Pak si přečtěte povídku od Gaimana (Bradburyho, Zelaznyho, Sturgeona, Asimova, atd. Nečtěte jen sborníky ze soutěží, nezůstávejte při zemi, vyšplhejte co nejvýše!). Porovnejte je obě. Nejspíš dojdete k závěru, že onen velikán je mnohem lepší než vy (pokud ne, tak jste buď génius, nebo máte nedostatek soudnosti). Přemýšlejte nad tím proč. Čím to je, že onen spisovatel píše o tolik lépe? Jak bych své dílo mohl/a pozvednout na jeho úroveň? Člověk se učí právě tím, že čte. Čte kvalitní díla renomovaných autorů, ne jen fanfikci na internetu. Čte více než jednu knihu ročně. A v neposlední řadě také píše. Nenechte se odradit počátečním neúspěchem. Pokud budete psát dál (třeba i několik let) a zlepšovat se, nenechá na sebe úspěch dlouho čekat.

Pokud vám tento článek přinesl něco nového, pak splnil svůj účel a já doufám, že alespoň některé věci si vezmete k srdci a přispějete tak ke kvalitě nejen svých děl, ale i všech literárních soutěží.

 

autor: Lenka "Cellindra" Weingartová



Průměrné hodnocení: 0 :: Počet zobrazení: 68494

Přidat komentář Přidat komentář:

Jméno:
*

E-mail:


Hodnocení:
Na obrázku je...
kontrolní obrázek

=*
Komentář:



* povinný údaj
 
:: (1 - 9 z 9) :: od nejnovějších :: úrovňově ::
psycho_DEMOn - 2008-02-25 12:26:47

Toto je fakt skvelý článok plný užitočných rád, páči sa mi! :)

plná ďubka plná ďubka plná ďubka plná ďubka plná ďubka
Julianne - 2008-03-01 18:14:54

Rady jsou rozhodně užitečné, ale fakt je, že rozumný autor by na ně měl přijít sám od sebe a měly by mu připadat zcela samozřejmé... Se sháněním někoho k přečtení ovšem může být potíž. Mám ve svém okolí hodně sečtělých lidí, jenže všichni jsou (ostatně tak jako já) neustále ve spěchu a do čtení něčích povídek se jim opravdu moc nechce... :-) Pak zbývají workshopy. Jenže musí být i čas na ně chodit...

Cellindra - 2008-03-04 09:50:54

Máš rozhodně pravdu, ale neustále se musím divit, pro kolik autorů tyhle věci samozřejmostí nejsou. Já bych se tedy styděla poslat do soutěže povídku, která by nebyla po všech stránkách dokonalá (alespoň z mého pohledu). Jak je vidno, tak touhle \"pojistkou\" někteří lidé netrpí. :)

Grumm - 2008-03-13 15:35:15

Pěkné, ale jde právě o to, že z úhlu pohledu dotyčného autora může být právě jeho povídka naprostý skvost a pak nemůže pochopit, co mu to ti otravní porotci vytýkají za chyby. Pochybuju, že by většina autorů posílala své povídky s vědomím toho, že se jedná o naprostý propadák. Smýšlejí o své povídce alespoň jako o obstojné, ikdyž to může být naprostá slátanina.

Flad - 2008-04-03 11:27:20

Nesouhlasim. Drtiva vetsina autoru po precteni naseho slovniho hodnoceni reagovala kladne a uznala, ze to, co jsme jim vytykali, a priste si na to daji pozor (a to vcetne viteze (!))...

Myslim si, ze vetsina autoru ma v tomhle smeru dost rezervy, jen vetsinou nedali svoji povidku nikomu precist, takze nemeli tu zpetnou vazbu, kterou jim poskytli az porotci..

De - 2008-03-09 18:18:17

dobrý článek, myslím dost užitečný. Ale jak jsi mluvila o sečtělích lidech v okolí, tak ti řeknu,že takové mám přímo doma- ségra( čte výhradně klasiku jako Dumase, Huga,..),ale abych řekla pravcdu, nic z mích povídek bych jí nedala přečíst a myslím že nejsem sama. A pokud jde o klasiky fantasy tak jediný co jsem z takové klasiky přečetla tak byl Adam Andres( asi ne moc klasika) a další ne klasika Ozubené zásnuby, a i když mám fantasy ráda, víc než krvavé řeže se mi libí třeba Henri Lovenbruck a nevim jak mam po jedné povídce pořečíst 350 stránkový román.

plná ďubka prázdná ďubka prázdná ďubka prázdná ďubka prázdná ďubka
Mirelaridon - 2009-01-09 03:15:12

Zajímalo by mne, proč svou povídku sestře přečíst nedáš...?

Dumas a Hugo jsou možná klasika, ale to Tolkien taky. Totéž se dá říci o mnoha dalších autorech. Ale popravdě, já osobně si mnohem raději přečtu třebas Den Trifidů od Wyndhama, nebo některý z textů Veroniky Válkové (známé též jako Adam Andres), než abych se rozčilovala nad historickými nepřesnostmi a drobnými úpravami jednotlivých událostí, které Dumas nasekal do Královny Margot. Fikce jako fikce :-)

Popravdě, nerozumím tomu, proč bys nemohla po povídce, kterou napíšeš, přečíst román třebas právě o těch 350 stránkách. A nechceš-li číst takovou \"bichli\", vždy je tu možnost sáhnout po některé z útlejších knížek...
Pištec na bráně k východu od Jaroslava Mosteckého je knížka, která se vejde skoro do každé kapsy ;-)

Cellindra - 2009-01-09 10:45:53

No, co se týče Veroniky Válkové, kdysi jsem byla na přednášce Františky Vrbenské, která tvrdila, že historickými nepřesnostmi se to u ní jenom hemží.

Kritiky se netřeba obávati - pokud někdo z vašich blízkých je opravdu sečtělý, pak by neměl mít žádný problém srovnat se s fantastikou (lidé, kteří apriori zavrhují fantastiku, jsou povětšinou hloupí konzervativci) - jedině možná problém srovnat se s vaším stylem psaní, což by mohl být kámen úrazu. Ale pak by vám měli být schopni říct, proč a kvůli čemu jste horší než Dumas, Hugo (doplňte jakéhokoliv oblíbeného autora), atd.

Mirelaridon - 2009-01-09 16:48:38

Nemám ji načtenou nijak zvlášť, ale pokud v těch pár jejích textech, které jsem přelouskala, něco takového bylo, nevšimla jsem si toho :-)
Nehledě na to, že u Veroniky Válkové očekávám historickou fantasy a nikoliv \"seriózní\" historický román vycházející z konkrétních dějinných událostí.

Ale jinak s Tebou musím naprosto souhlasit v tom, že člověk sečtělý a rozumný by neměl začínajícímu autorovi/autorce omlátit text o hlavu jen proto, že obsahuje prvky fantastiky... :-)


:: (1 - 9 z 9) :: od nejnovějších :: úrovňově ::

oddělovač
Stránky běží na redakčním systému Rivendell v2.0 -- Jarník, 2006
Tyto stránky jsou uvedeny bez jakýchkoliv záruk, co se spolehlivosti, přesnosti, trvanlivosti a dalších biomagických funkcí týče, a rádi bychom vás upozornili, že SFK Palantír zvláště neodpovídá, nezaručuje, ani nedoporučuje nějaké, respektive jakékoliv, shlížení těchto stránek a odmítá nést zodpovědnost za jejich použití jak návštěvníkem, tak jakoukoliv jinou osobou, entitou či božstvem.